Nervózní počátek
19. ledna, zrovna mi začíná dvoutýdenní volno kolem oslav Nového Čínského roku. Pro nás tentokrát bez velkých plánů na dovolenou, jen s pár domluvenými rodinnými večeřemi a seznamem míst na pěkné jednodenní výlety. O viru se už trochu mluví ve zprávách, ale nikdo to nebere moc vážně. Lidi stále chodí do práce, všechny obchody mají otevřeno, pořádají se velké společenské akce a během prvních dní si jen pár lidí bere masku do metra.
O dva dny později už má masku v metru skoro každý, ti opatrnější ji nosí i v obchoďáku, ale ani to nám nezabrání jít na večeři se známými. Všechny restaurace jsou plné, samozřejmě většina servíruje jídlo klasicky ve velkých mísách sdílených mezi 6-10 lidí u stolu.
Během pár následujících dní se postupně vyprazdňují ulice. Jindy přeplné trhy s květinami, tak typická součást oslav nového čínského roku, jsou najednou skoro prázdné. Lidé ruší drahé dovolené. Dramaticky se zvyšuje poptávka po maskách.
Oslavy nového roku probíhají v nezvyklém klidu.
Každodenní život se znatelně mění v následujícím týdnu. Obchodní domy jsou stále otevřené, ale nikdo do nich nechodí. Do metra si troufají jen největší odvážlivci, autobusy jezdí prázdné. Masky už jsou nedostatkovým zbožím, šťastlivci zvládnou objednat pár balení online, poslední kusy v lékárnách jsou mizerné kvality a předražené. Vyprodané jsou už i lahvičky s dezinfekcí na ruce.
Začíná se uzavírat čím dál tím více měst a čeká se kdy to přijde i na Shenzhen. Od ohniska nákazy jsme sice daleko, ale jako tranzitnímu městu nám tu nakažených začíná přibývat. Jakmile se objeví první zvěsti o uzavření města, všechny potraviny a supermarkety jsou během pár hodin vyprodané.
Týdny nejistoty a izolace
Do práce se máme vracet poslední víkend v lednu, ale kvůli obavám o propuknutí epidemie všichni dostávají nařízené prodloužení dovolené o týden. První firmy tedy začínají fungovat až 9. února a nabízejí práci z domova jak jen to je možné.
Zároveň se postupně zpřísňují opatření. Teplotu vám měří při vstupu do metra, do supermarketu, občas i v některých autobusech. Samozřejmostí je měření teploty před vaším domem. Do restauraci na jídlo už nemůžete vůbec, ty se tak přeorientovávají na rozvážku jídel.
Začíná se s plošnou desinfekcí, na našem „sídlišti“ se vystříkávají výtahy i chodby několikrát denně a hutné oblaky neznámého plynu se povalují na chodníkách mezi domy.
Masku už musíte nosit skoro všude, pro jistotu si jí nikdo nesundává ani v parku. Tedy samozřejmě kromě kuřáků a starší čínské generace, která stále plive po ulici, virus nevirus. Rodiny přepočítávají, kolik masek mají v zásobě a rozdělují je podle účinnosti. Například kvalitních N95 respirátorů máme málo a tak jsou vyhrazené jen pro cesty autobusem a na nákupy v supermarketu přes ulici.
V Shenzhenu jsou obytné domy uspořádané do uzavřených komplexů, pěkně s plotem okolo, jen pár vrátnicemi a hloučkem sekuriťáků. Díky tomu se mohla nasadit řada přísných pravidel. Pošta a donáška jídla? U vrátnice se postavil přístřešek a několik stolů, kde to poslíček nechá ležet. Chcete jít na návštěvu za přáteli? Buď úplně zakázané nebo pouze na speciální povolenku, samozřejmě jen poté co si vás pěkně zaregistrují a změří. Vracíte se do města z jiné části Číny? 14 dní domácí karantény a ven ani krok. Tedy za předpokladu že vás domů vůbec pustí a nepošlou vás místo toho do hotelu/nemocnice.
Mezitím všichni sedí doma už 3 týdny a začínají se nudit. Online kurzy zažívají raketový růst v popularitě, ať už jde o jógu či vaření. Kdo má doma herní konzole kupuje hry a z Nintendo Fit se stává prodejní senzace. Očekávané premiéry čínských filmů se přesouvají na streamovací služby.
Online objednávky a rozvoz jídla byly v Číně populární už dříve, teď na to přešel snad každý. Široká nabídka restaurací, kompletní sortiment supermarketů i vaše oblíbená kavárna či stánek s čajem, všechno najelo na online prodej a nejvíce na tom vydělává armáda poslíčků na skútrech. Kdyby si pro to člověk nemusel chodit na vrátnici, z bytu nevyjde vůbec.
Když se přesto vydáte ven, čekají vás všude povinné registrace. V autobusu či v metru, při vstupu do obchodů i do vašeho domu, všude musíte skenovat QR kódy a registrovat se. Teoreticky se tím umožní snadněji vyhledávat potencionální nakažené.
Během toho všeho dění v Číně si dramatickým vývojem procházejí i hraniční přechody do sousedního Hong Kongu. Ze začátku nenasadí Hong Kong snad žádná opatření a tak se tam dostane pár nakažených lidí přímo z Wuhanu. Proběhne tedy pár protestů, nejdříve na nádraží kam jezdí vlaky z Číny, pak začnou protestovat i sami zdravotníci. Přikročí se k uzavření většiny přechodů s Čínou, což má za následek jen to, že na zbývajícím otevřeném přechodu holt jsou delší fronty. Cestující z Číny se podaří zastavit až nařízením povinné čtrnáctidenní karantény pro každého cestujícího z Číny, včetně cizinců.
A jak to vůbec vypadá, když se v Shenzhenu někdo nakazí? V našem sousedství se ukázal jen jediný případ, který byl okamžitě odvezen do nemocnice na karanténu a následující půlden tu pobíhají skupinky lidi zahalených do kombinéz a desinfikují co se dá. Nejvíce to odnesou všichni jeho sousedé z domu, tedy asi 60 bytů, ti dostanou na 14 dní zákaz vycházení. Ke vchodu do baráku se posadí strážný a párkrát za den jim tam někdo doveze jejich poštu a online objednané potraviny.
Zpátky do normálu?
24. února a já se po 5 týdnech vracím do kanceláře. Všechna opatření stále platí, tedy po cestě mi asi třikrát změří teplotu, dvakrát se někde registruju a pak stejné kolečko měření a registrací probíhá i v našich kancelářích. V kanceláři sedíme celý den v maskách (firma povinně musí dávat dvě denně každému zaměstnanci), telefony, myši i klávesnice si občas přejedeme desinfekcí a na oběd do kantýny chodíme po malých skupinkách, ať můžeme sedět pěkně daleko od kolegů. Jinak se ale jede opět skoro na 100%, výroba běží, objednávky se vyřizují a rozesílají do světa, jen se zrušily naplánované služební cesty.
V následujících dnech se některé aspekty života začínají vracet do normálu. Přibývá lidí v autobusech i na ulicích, restaurace postupně otevírají a po měsíci klidu máme zpět i dopravní zácpy. Ale školy zůstávají zavřené, hranice do Hong Kongu neprůchodné a mimo práci lidi pořád jen sedí v bezpečí domova.
Jak si Shenzhen poradil s koronavirem? Od začátku epidemie bylo ve městě 417 nakažených, z toho 3 pacienti nepřežili. Berte tyto čísla s ohledem na nějakých 12 milionů obyvatel Shenzhenu. Za posledních 11 dnů se ale neukázal ani jeden nový případ a tak všichni doufají, že je epidemii konec.