Už před mým odletem do Číny začala přítelkyně vymýšlet, kde strávit Silvestra. Loni jsme se vydali do Londýna a i přes nějaké otravné drobnosti a vysoké ceny to byl velmi příjemný výlet. Letos padla volba na nedaleký a výrazně levnější Vietnam. Naším cílem bylo město Da Nang, čtvrté největší město Vietnamu a hlavní centrum středního Vietnamu.
Co se týče potřebných dokumentů pro vstup, do Vietnamu obyvatelé ČR potřebují vízum. Ale zatímco v minulosti se musel řešit zvací dopis, teď už se jen vyplní formulář na oficiálním webu, zaplatí se drobný poplatek a máte vízum vydané. Potěší to i po příletu do Vietnamu, kde jdete přímo na imigrační kontrolu a vynecháte dlouhou frontu na vydání víz.
Da Nang je znám svou dlouhou pláží a tak není divu, že přilehlá část města je jednoduše jedním velkým turistickým letoviskem. Hotel vedle hotelu, bary a restaurace zaměřené na turisty, na silnici samé taxíky. Naštěstí konec prosince je i v Da Nangu chladnější (kolem 25˚C) a tak tu dalších turistů mnoho nebylo. Navíc se v drtivě většině jednalo o Korejce, pohybující se ve velkých skupinách a hlavně v pronajatém autobuse, díky čemuž se jim dalo snadno vyhnout.
Ale pod pojmem turistické letovisko si určitě nepředstavujte něco jako Itálii či Chorvatsko, tohle k tomu má velmi daleko. Představte si spíš pražskou Sapu, s diskutabilní konstrukcí budov, pochybnou kvalitou silnic a chodníků a samozřejmě i se stejnou kombinací vůní a zápachů za všudypřítomné špíny a odpadků. No a teď si do toho zasaďte náhodně vyčuhující vysoké moderní hotely.
Turistická lákadla Da Nangu? Obří socha Buddhy obklopená dalšími zajímavými chrámy, na pohled působivý dračí most, ze kterého se spouští ohňostroj, trochu sešlá růžová katedrála a nádherná příroda a kopce v okolí.
Výrazně působivý zážitek přinesl výlet do nedalekého města Hoi An, jehož historická část patří do seznamu UNESCO. Drobné uličky a nádherné staré domy navozují úplně jinou a velmi příjemnou atmosféru. Přitom tu člověka čeká nával turistů a snad každý dům je proměněn v nějakou restauraci či krámek se suvenýry, ale ulice si přesto zachovávají své působivé kouzlo. Velmi tomu napomáhá i fakt, že do historického centra je totální zákaz vjezdu na kole či motorce, které jsou jinak naprosto všude v ohromných množstvích.
A jakmile přijde tma, Hoi An se promění do pohádkového světa plného lampionů. Domy jsou jimi ověšeny, nad každou ulicí se táhnou dlouhé řady zavěšených lampionů různých barev a tvarů. Speciální podívanou je pak samotná řeka vedoucí srdcem města, na kterou vyplují tisíce lampionových lodiček.
A jak na tom byla Vietnamská kuchyně?
Obrovské zastoupení měla samozřejmě polévka Pho, dostupná na každém rohu, za ceny kolem 30 až 40 korun a skutečně vynikající. Navíc byla podávána i v hotelu jako součást snídaně a tak byla pěkným začátkem každého dne. Pak přišly na řadu různé nudle, skvělé pokrmy z tenkého rýžového těsta, dostalo se i na žabí stehýnka a přítelkyně si užívala výběru ryb a další mořské havěti. Největší úspěch ale stejně vždy slavily obložené bagety. Za 15 až 25 korun, stánek snad každých 100 metrů a široký výběr různých variant. Prostě mňam. Naopak u nás známá vietnamská jídla jako Bun Cha jsem zde ani nezahlédl.
Osobně v Asii rád zkouším všemožné nápoje, v čemž mě Da Nang překvapivě zklamal. U pouličních prodejců se něco zajímavého našlo jen zřídka a v obchůdcích to byla záplava nadnárodních značek. Vybočoval pouze nápoj s příchutí ptačího hnízda...
Co se týče samotných oslav nového roku, zde jsme s přítelkyní navázali na naši smůlu z loňska. V Londýně jsme se k půlnoci nacházeli u Tower bridge a ve výsledku jsme tak neviděli ani jednu rachejtli. V Da Nangu jsme se pojistili hotelem se střešním barem a bazénem, výhled na celé město tak byl zaručen. No, hlavní ohňostroj šel už v 21:00 z výše zmíněného dračího mostu, pak už bylo ticho a nebýt nedaleké párty v jiném hotelu, tak bych si uplynutí půlnoci ani nevšiml. Na rok 2019 to chce nějaký promyšlenější plán.
Doporučil bych tedy výlet do Da Nangu? Pokud si naplánujete výlety do okolí města, ideálně za použití skútrů, tak se jedná o skvostné místo. Ale příliš nepočítejte s tím, že by samotný Da Nang kromě pláže a jídla nabízel něco zajímavého.
Pár drobností na závěr:
Platí klasické pravidlo, že zdobné oblečení v klasickém místním stylu nosí jedině turisté.
V Hoi An jsou všude starší dámy nesoucí koše s ovocem na tyči přes rameno. Nic ale neprodávají, jen se pokouší přemluvit turisty, ať se s nimi/s koši s ovocem vyfotí.
Vybrat si z bankomatu najednou několik milionů je velmi vtipný pocit (1 000 VND = 0.9 Kč).
Da Nang není ideálním výletním místem pokud vám vadí krysy pobíhající po ulici.
Pouliční karaoke je typickým místním zvykem, bohužel se odehrává pozdě v noci a dost nahlas.